Historie nohejbalu
Za počátky nohejbalu v Českých zemích je některými zdroji považován rok 1922. Tehdy dorostenci sportovního klubu Slavia Praha hrají na Letné hru “fotbal přes provaz”. Provaz později nahrazuje opravdová síť. Hra slučuje prvky fotbalu (míč, kopy, hra hlavou), tenisu (výška sítě, jeden dopad míče) a volejbalu (síť, jeden dotek míče, tři doteky celkem). Ze stejné doby je zmiňován obdobný sport hraný v Českých Budějovicích, pod železničním mostem u malého jezu. Tato data jsou však některými odborníky zpochybňována, neboť o nich neexistují řádné důvěryhodné záznamy.
První opravdu nezpochybnitelné důkazy o hraní nohejbalu pochází z období před vypuknutím druhé světové války, z roku 1936. Tehdy je tato hra provozována partou fotbalových štamgastů v Praze Podolí ve Žlutých lázních. Ve dnech, kdy se parta nesejde v dostatečném počtu se věnují kopání míče z jedné strany na druhou, avšak bez jakýchkoliv pravidel. Hrací pole je pouze omezeno postraními čarami. Později nahrazuje původní provaz, přes který se hrálo, síť, ,lehčí míč a pravidla. Hraje se zejména ve dvojicích a trojicích, občas i jednotlivci proti sobě.
Z této doby jsou zmiňována jména Kožmín, Tauc, Sláma, Háša, Kubát, Kalina, Mašek, Engl, Houra a Pavel, které můžeme tímto považovat za jakési průkopníky nohejbalu. Samotný název NOHEJBAL byl odvozen od slova VOLEJBAL a za duchovního otce tohoto názvu je považován Kožmín. Kromě výše jmenovaných “pra-nohejbalistů” se o rozvoj nohejbalu zasluhují rovněž volejbalistén Borkovec, Anděl, Kulhánek st., Veselý, Kraus, Kofroň ale fotbalisté Seifert, Čapek, Svoboda, Šimperský, Bradač, Luka, Habásko, Karel, Pešek, Žďárský, Starý a hokejisté bratři Hanzlové. Tito hrají nohejbal, již za velkého zájmu diváků, na Žlutých lázních v Praze Podolí.
V roce 1940 je založen první turnaj dvojic v nohejbale, který se koná v osadě Montana na Berounce u Mokropes. Účastníci turnaje dostávají první nohejbalová pravidla. V nové hře vidí také dobrou přípravu fotbalisté Slavie a Sparty, kteří tímto způsobem brousí svojí míčovou techniku. Na Žlutých lázních hraje za velkého zájmu diváků i legendární Pepi Bican (viz. foto z roku 1941 ).
Nohejbal má tedy již první krůčky za sebou a postupně se stále více a více představuje širší veřejnosti. Navíc doba těsně po konci druhé světové války je tím pravým okamžikem, jak při hře zapomenout na prožité válečné utrpení a jak se opět začít bavit. V roce 1944 vycházejí první nohejbalová pravidla, jejímiž autory jsou Borkovec a Kulhánek. V kinech je promítán první nohejbalový filmový záznam v týdeníku AKTUALITA, který tehdy sloužil jako jakési dnešní televizní noviny. Ve vyprodané pražské Lucerně se konají Nohejbalové dny.
Postupně vzniká stále více a více osad, ve kterých se pořádají nohejbalové turnaje. Jedná se například o osadu Maják na Kocábě u Štěchovic nebo osadu Old Wanderers u Třebohostic. V Praze je založen turnaj čtveřic na Švarcemberském ostrově.
Nohejbal stále více a více nabývá na popularitě. Jednorázové turnaje již pomalu přestávají sportovcům stačit a objevují se tlaky k založení nějaké dlouhodobější soutěže, která by sloužila k vzájemnému poměření sil. A tak v roce 1953 vzniká první dlouhodobá soutěž-Trampská liga. Této se účastní 10 družstev, která hrají ve dvou skupinách se závěrečným finále čtyř nejlepších. Utkání se sestává ze tří zápasů dvojic a dvou zápasů trojic a hraje se na dva vítězné sety do deseti bodů. Nohejbal se začíná hrát na Příbramsku, Strakonicku, Chomutovsku, Plzeňsku, Liberecku a Náchodsku.
31.10 1961 je ustavena komise nohejbalu MV ČSTV Praha. Podnětem k založení byl článek „Nohejbal ano nebo ne” ve Večerní Praze, Autor v něm vyzdvihuje fyziologické hodnoty nohejbalu, zejména hry jednotlivců a dvojic, staví se však proti jeho uznání jako sportu. Tímto vyvolal reakci v celém nohejbalovém hnutí a aktivoval snahy po uznání nohejbalu jako sportu. Po několika jednáních se to podařilo. V tomto období končí také Trampská liga s názvem “Turnaj mužstev nohejbalu”. Jí se již účastní dvě desítky družstev ve dvou skupinách (tzv. 1. A 2. liga). Hraje se dvoukolově, každý s každým. Mužstva původně osadová přechází pod tělovýchovné jednoty a zakládají oddíly nohejbalu. V Praze je založen turnaj trojic, který se hraje v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, dnešním Výstavišti v Holešovicích.
Rok poté (1963) se hraje první ročník městského přeboru mužstev v Praze, hraný pod názvem “Pražská nohejbalová soutěž mužstev”. Té se účastní 64 mužstev, rozdělených do tří tříd. Hraje se první meziměstské utkání ve Strakonicích, kde vítězí Praha 11:3. Jsou založeny turnaje osady Havran na Kocábě u Štěchovic a osady Šacung u Lensedel. V televizi běží první dva přenosy z exhibičních utkání.
V roce 1963 vychází doplněná Pravidla nohejbalu a Hrací řád. O rok později se v Praze před televizními kamerami hraje trojutkání Praha-Plzeň-Hronov. Na konci šedesátých let se již fotbal hraje v okresech Plzeň, Ostrava, Příbram, Náchod, Přerov, České Budějovice, Havlíčkův Brod, Rakovník, Jičín, Děčín, Hradec Králové, Liberec, Jablonec, Brno, Tábor, Frýdek-Místek, Strakonice, Ústí nad Labem, Nitra, Martin. Jsou zaznamenány první kontakty českých a slovenských nohejbalistů na turnajích v Praze ve Vršovicích a na Velké ceně Martina. Pod záštitou ÚV ČSM se koná v Praze celostátní turnaj dorostu. Postupně se mění struktura ČSTV, která přechází na svazové uspořádání řízení sportů. Vznikají nohejbalové svazy v Praze, Liberci a Chomutově. V Praze se hraje v roce 1969 Mistrovství ČSR (zároveň ČSSR) mužů trojic. Přítomny jsou i televizní kamery.
V roce 1970 vychází první učební texty nohejbalu, zpracované Kovandou a Ptákem.
Počátek sedmdesátých let je možno považovat za začátek další fáze rozvoje nohejbalu nejen v českých zemích, ale také ve světě. Nohejbal získává stále více a více hráčů a příznivců, začínají se objevovat již i školení trenéři a rozhodčí a rozvoj nohejbalu získává svůj řád. 29. 5. 1971 je v Praze ustaven Český nohejbalový svaz a v témž roce je založeno Mistrovství ČSR mužů dvojic, které se hraje v Českých Budějovicích. O rok později je zavedena hráčská registrace, je vydán nový a hrací řád a zároveň vzniká první celorepubliková dlouhodobá ligová soutěž-Národní liga ČSR, která měla následující umístění:
- Solidarita Praha
- Slavoj Hloubětín
- Podolí
- Lokomotiva Praha
- Slavia Kroměříž
- Tesla České Budějovice
- TJ DP Praha
- Sokol Hanychov
- Dukla Písek
10.Tepna ČKD Hronov
Kromě dlouhodobých soutěží jsou pořádány hlavní turnaje, jako např. Velká cena Prahy ve Vršovicích, Havran u Štěchovic, Šacung u Lensedel, Pohár SČSP v Mladé Boleslavi, Mošťácký v Českých Budějovicích, Úslavácký ve Šťáhlavicích, Havránkův v Příchovicích, Krušnohorský na Chomutovsku, Ještědský v Liberci, Osvobození v Náchodě, Jiráskův v Hronově, Hanáckých Athén v Kroměříži, Velká cena Turce v Martině a další.
V roce 1973 je v Bratislavě sehráno první mezirepublikové utkání, které končí porážkou SSR 0:8. Na výhře se rovněž podepsala příprava výběru ČSR ve výcvikovém kempu v Nymburce. Vzniká dorostenecká liga, které se účastní 12 mužstev. O dva roky později čítá nohejbalová základna 233 oddílů s 2752 členy a tato je administrativně zařazena pod hlavičku ČSTV. Jsou vydávány první učební texty pro školení trenérů, metodický dopis obranné kombinace a vyroben film “Nový sport-nohejbal”. Mezirepubliková odveta končí opět ve prospěch ČSR 8:0. V roce 1978 se stává účastníkem Národní ligy ČSR (nejvyšší soutěže) Sokol Plzeň Letná.
V roce 1981 je ustaven západočeský krajský svaz. Nejvyšší soutěž se vrací do Plzně poté, co Sokol Plzeň Letná o rok dříve sestoupil. Mužstvo potvrzuje své kvality umístěním na druhém místě za mužstvem Slavoje Hloubětína, který se tímto stává již osminásobným vítězem nejvyšší soutěže. Letenští nohejbalisté se tak stávají členy nejvyšší České nohejbalové špičky, stále však nemohou dosáhnout prvenství v nejvyšší nohejbalové soutěži. To se jim daří až v roce 1990, kdy za sebou nechali mužstva Kobylis a Košíř.
Koncem 80. let se český nohejbal poprvé výrazněji dostává do světa. Je založena mezinárodní fotbaltenisová asociace IFTA (1987). Její zástupci se účastní jako pozorovatelé Mistrovství ČSR trojic v Dobříši, kde jsou velmi překvapeni vysokou sportovní a organizační úrovní celé akce. Objevují se první spory mezi zastánci dosavadních platných nohejbalových pravidel a propagátory platných mezinárodních pravidel. Dochází ke změnám v Pravidlech a Soutěžním řádu. Set končí desátým bodem a utkání se hrají na 9 zápasů. Členy IFTA se ČSSR stává v roce 1989. Ta nyní sdružuje 7 zemí – Švýcarsko, NSR, Rumunsko, Itálii, Anglii, ČSSR a Řecko. Na mistrovství Švýcarska byla snížena výška sítě z dosavadních 160 cm na 110 cm a zatímco se na mezinárodní úrovni hraje na 2 dopady, v ČSR se stále hraje klasický třídopadový nohejbal. Z mezinárodních pravidel je přejat povolený dopad míče pouze ve vymezeném území. Reprezentační tým se účastní mezinárodního turnaje ve Švýcarsku. Nohejbalová základna již čítá cca 500 oddílů s 10 000 členy.
V roce 1991 se koná první Mistrovství Evropy trojic ve švýcarském Meiringenu, dvojic v maďarském Szolnoku a jednotlivců v maďarském Kaposváru, které se hraje dle pravidel pořádající země na jeden dopad. Mužstvo DPMK Košice získává bronz v jednotlivcích, stříbro ve dvojicích a zlato ve trojicích. Začíná „zlatá éra“ Českého nohejbalu na mezinárodních hřištích. V roce 1995 se český tým utkává poprvé s reprezentací Brazílie. O dva roky později je zkušebně založena liga žen. V Prostějově se poprvé koná Mistrovství světa, kdy ČR získává před 2500 diváky světový titul jednotlivců. Stále neustávají rozpory mezi pravidly na mezinárodních hřištích a v České kotlině, které nakonec končí kompromisem. Dochází ke sjednocení pravidel s mezinárodními u všech ligových soutěží. V roce 1998 se nejvyšší nohejbalovou soutěží stává extraliga. Reprezentace ČR obhajuje podruhé dva evropské tituly ve dvojicích a trojicích v maďarském Szolnoku. Základna nohejbalu v ČR čítá 347 klubů se 6725 členy